MARTINA URBÁŠKOVÁ-CESTOVATELKA

MARTINA URBÁŠKOVÁ - CESTOVATELKA

Fit-day team_1 

1. Mé začátky trailu a první úspěch.

Ještě před tím než jsem udělala svůj první krok od památníku Pacific Crest Trail Southern Terminus, který se nachází na hranicích Mexiko-USA, měla jsem své dny po příletu do USA plné velkých otazníků, nejistoty, obav. Podstatnou většinu svého vybavení jsem plánovala pořídit na půdě USA. Stan i spacák jsem měla dopředu vybraný a objednaný od společnosti Zpacks, zbytek svého „gearu“ jsem chtěla zakoupit v REI. Moje plány se však začaly rozpadat když mě společnost Zpacks, po mém dotazu na datum doručení, informovala, že objednávku nestihnou vyexpedovat v mnou požadovaném termínu, tedy před mým startovním dnem, jenž připadal na 5. dubna 2019. Rozhodla jsem se tedy pořídit vše v REI. Jenže moje požadavky byly příliš vysoké na to, co měly k dispozici na prodejně. Stany a spacáky vyšší kvality a nižší váhy byly jen na objednávku. To už jsem byla u trail andělů Frodo a Scouta v San Diegu a do startu mi zbývalo minimum času na to, abych riskovala, že mi stihnou vše doručit včas. Tehdy se podepsala i moje nerozhodnost. Nakonec jsem odjela se spacákem REI Magma 15 pánská verze. Ten mi nabídne více prostoru na moje široká ramena. Druhý den jsem jela koupit stan, smířená s tím, že se nedostanu na původně plánovanou váhu a že ponesu na zádech více kilogramů. Nic jiného mi už prostě nezbyde. To jsem si už vyčítala, že jsem si tyto věci nepořídila dopředu. Každopádně, něco mám a tak můžu na trail vyrazit. Ještě než nastal den D, tak jsem si zkušebně balila krosnu a počítala kolik jídla a vody si sebou nabalím. Hlavou mi běhaly myšlenky, co kdyby. Moje finální startovní váha byla krásných 14,3 kg. Původně jsem byla mnohem těžší, ale díky Diggie, která už Pacifickou hřebenovku absolvovala a která mi několik věcí vyřadila, jsem se dostala na tuhle váhu. Přesto nervozita byla obrovská. Sleduji počasí, hlásí déšť. Ach jo, to mi to pěkně začíná. Ráno samozřejmě pršelo, ale díky euforii, plna očekávání jsem se vydala na trail. Proběhlo velké focení u památníku a pak jsem udělala svůj první krok, druhý, desátý. Jsem tady, říkala jsem si. Martino, jsi tady!!! Hlavou mi běhalo tisíce myšlenek a do toho jedna noha míjela tu druhou. Přestože dny před trailem byly plné rozhodování a hektičnosti díky tomu svému „všechno na poslední chvíli dělání“, tak jsem to zvládla a stála jsem uprostřed divočiny. Bylo kolem mě tolik hikerů a přitom sama. Mým prvním úspěchem bylo už jen to, že jsem stála u památníku. Kolikrát jsem si to ve svojí hlavě představovala a pak jsem tam prostě stála, dotýkala jsem se ho.

Dokázala jsem všechno ve svém životě, ve svém srdci a ve svojí hlavě nastavit tak, abych se na ten svůj start mohla postavit.

 

2. Jakou máš zkušenost se společností Fit-day a jejími produkty?

Od společnosti Fit-day užívám protein a snídaňovou kaši, přičemž mi obojí sestavili členové týmu na míru, aby moje tělo dostávalo optimální poměr všech důležitých živin, vitamínů a minerálů při takto extrémním výkonu. V takových případech, kdy je na tělo vyvíjen velký tlak a do toho je konzumována nezdravá strava, je zejména důležité věnovat správnému a zdravému zásobení těla zvýšenou pozornost.

 

3. Co tě přimělo používat produkty Fit-day?

Ve Fit-day produktech jsou použity přírodní suroviny, konkrétně bílkoviny jsou z hrachu a rýže, vše je bez přidaného cukru. Jednoznačnou výhodou této stravy obecně je pak jednoduchost přípravy a lehká stravitelnost.

 

4. Jak ses připravovala na svou cestu?

O Pacifické hřebenovce jsem prvně slyšela v roce 2017 od kamarádky, která mi poslala odkaz na video Moniky Benešové. O podobné cestě jako je PCT mi vyprávěl na základě přednášky, které se zúčastnil, i kamarád, jednalo se konkrétně o CDT (Continental Divide Trail). Na přednášku Petra Koska a jeho manželky jsem na doporučení kamaráda zašla a moje nadšení se začalo násobit. Jenže moje přesvědčení o nemožnosti realizovat něco tak velkého a náročného bylo v tu dobu pro mě nepřekonatelnou překážkou a já si tohle dobrodružství nosila ve svojí hlavě. Na cestu jsem myslela častěji a častěji. Již na rok 2018 jsem si zažádala o permit a ten mi byl přidělen. Ale neodjela jsem. Nezačala jsem podnikat ani žádné kroky. Nemohla jsem. Myslela jsem si. Psal se rok 2018 a blížilo se první kolo pro vydávání permitů na rok 2019. Tohle datum jsem si napsala do diáře. A ten den jsem o získání permitu skutečně bojovala s dalšími

potenciálními PCT hikery. Vždycky přece můžu neodjet, říkala jsem si. Byla jsem zaneprázdněná pracovně a do toho studentkou posledního ročníku magisterského studia druhé vysoké školy, kterou jsem si dala do hlavy, že vystuduju. Stejně tak jsem si dala do hlavy v roce 2017 i PCT a bylo otázkou času, kdy bych tuhle cestu zrealizovala a to jsem si moc dobře uvědomovala. A začátkem roku 2019 jsem sebe i okolí začala připravovat na svoji životní cestu. I v tomto případě se u mě potvrdilo pravidlo „na poslední chvíli“. Byly to necelé tři měsíce do startu a já jsem svoji přípravu započala vyřizováním víz. Přece nebudu řešit nic dalšího když nevím, jestli víza dostanu. Poté jsem koupila letenky a už bylo jasné, že odletím. Zjišťovala jsem informace ohledně vybavení. Zhlédla jsem všechna videa od Tomáše Mana a po domluvě jela za ním do Prahy na osobní schůzku. Krátce před cestou se konala nedaleko mého bydliště přednáška Moniky Benešové, kterou jsem si nemohla nechat ujít. Do toho jsem připravovala vše v mém životě na můj odjezd a také pracovala na diplomové práci a prováděla jsem výzkum, který byl žroutem většiny mého volného času. Takže na nějakou extra přípravu nezbýval čas. O fyzické přípravě ani nemluvím. Sportuji celý život, ale před svým odjezdem jsem podnikla jen několik málo výšlapů a pár dalších pohybových aktivit.

 

5. Kudy vede Tvá cesta a kolik km máš v plánu zdolat?

Moje cesta vede z jihu USA, z hranic USA-Mexiko, přes celé USA (Kalifornii, Oregon, Washington) na sever, po hranice USA-Kanada. Celý trail má 4286 km, takže taková delší procházka.

 

6. Jakou máš motivaci a co tě drží nad vodou?

Mám několik motivací. Hlavní z nich je skutečnost, že je to pro mě obrovská výzva, jestli něco takového dokážu. Další motivací je být sama se sebou a bez jakýchkoliv okolních vlivů si uvědomit priority svého života a co v životě chci a co ne.

 

7. Jaké máš v životě cíle?

Pacifická hřebenovka byla jedním z mých cílů, já to nazývám spíše snem. Dalším z mých snů je vyškrábat se na Elbrus, 5642 metrů nad mořem vysokou horu, některými považovanou za nejvyšší horu Evropy. A takz si musím za svůj život zaběhnout maraton. Podobných snů mám mnohem víc, asi bych mohla popsat celou stránku a ani ta by nestačila. Co však v životě chci je mít chlapa, který mi bude přinejmenším oporou při přípravě i realizaci mých snů a případně do toho půjde se mnou. A samozřejmě rodina, aktivní, šťastná a milující rodina!

 

8. Změnily se tvé priority během trailu?

Ještě nejsem ani v půlce svojí cesty, takže odpověď na tuto otázku bych si nechala po svém návratu.

 

9. Sáhla sis už na dno?

Tím, co v životě vymýšlím, si na to dno sahám asi častěji než většina lidí. Poprvé to bylo, když jsem spala v divočině úplně sama a přišli mě navštívit kojoti. Podruhé to bylo v den, kdy jsem šla k silnici vedoucí do Cabazonu. Bylo obrovské teplo, měla jsem za sebou už skoro 30 kilometrů, voda na pití tím vedrem snad i vařila, nikde žádný stín, kde bych si mohla chvíli odpočinout a nabrat sílu. V tu chvíli jsem byla hodně fyzicky i psychicky vyřízená.

 

10. Jak zvládáš pocit samoty?

Se samotou nemám v podstatě problém. Ve společnosti dalších hikerů se cítím bezpečněji. Ale více preferuji samotu. Nikdy jsem nebyla extra sociální. Ale na kvalitní společnost nebo svoje blízké nedám dopustit.